Loutkářská katedra Divadelní akademii muzických umění nedávno uvedla inscenaci s názvem Já, hrdina a podtitulem „Vrazi či hrdinové?“. Studenti DAMU v čele s režisérem Jiřím Havelkou, který je také známý díky působení v souboru VOSTO5 či jako moderátor skutečně různorodých pořadů, se pustili do tématu, které nenechává národ chladným.

Bratři Mašíni jsou pro nás skutečně velké téma. DISK se rozhodl ukázat objektivní pohled a nechat rozhodnout, zda jsou pro nás hrdiny či vrahy. Na konci představení můžete svůj názor vyjádřit vhozením příslušného papírku „vrazi“ či „hrdinové“ do jednotlivých boxů. Slogan samotného představení ostatně vše vysvětluje: „Udělej si názor. A pak ho změň.“

Takové téma si vyžaduje skutečně velkou odvahu, o to více se taková odvaha cení, pokud z ní vyjde výsledný mistrovský kus, jakým je představení Já, hrdina. Velké množství informací, které je použito a dokonale nám odhaluje skutečně úplný příběh osudu bratrů Mašínových, nebylo vůbec lehké získat. Nutno dodat, že práce se zdroji s využitím všemožných materiálů je skutečným uměním. Zaznívají citace výpovědi samotných bratrů Ctirada a Josefa, herci využívají dobové spisy z ohledání míst činů, reflektují jednotlivé názory významných politiků, citují debaty ze sociálních sítí. Ukáží příběh ze všech stran a na nikom nezůstane nitka suchá.

Co se týče formální stránky příběhu, jako loutkářská katedra skvěle pracují s rekvizitami. Nic není na jevišti náhodou či zbytečně, vše má svůj účel. Navíc je celou dobu před diváky průhledná opona, která naznačuje, že by příběh měli hodnotit s odstupem, anebo také, že je vše jen rekonstrukce a názor si musíte udělat sami. Herecké výkony se již také řadí mezi profesionální, takže se do příběhu zkrátka položíte. Jediným problém je snad využívání imaginárních rekvizit, které se dají respektovat, pokud se s věcnými rekvizitami pracuje jen málo. Pomyslné chytání za kliku u dveří nevnímáte, ale pokud se zaměříte na detaily, občas vám vadí, že se s něčím pracuje skutečně a s něčím pouze fiktivně. Pro zjednodušení scény je to ovšem nezbytné.

Po obsahové stránce, pokud jste nerozhodnutým divákem, vámi celý příběh zmítá nerozhodnost. Tým pojal téma vskutku detailně a občas si říkáte, co si vlastně herci sami myslí, jaký mají postoj? Pro pojetí rolí muselo být obzvlášť těžké, zaujmout zcela objektivní postoj. Sami totiž tvrdí, že žádný názor nereprezentují, pouze poukazují na fakta.

Fotografie: Divadlo DISK